Kde je život, tam je naděje

„Kde je život, tam je naděje“, tak zní první věnování autorky v knize „Deník raka“ Terezy Schillerové pro českobudějovické mammahelpky.

Do své druhé knihy Tereza napsala „Pokud se vám zdá, že byste měly ve svém životě něco změnit, tak se vám to nezdá“.

Krásné odpoledne v českobudějovickém centru bylo o povídání, vnímání a čtení z Terezčiných knížek. My, co jsme nemocí prošly, dobře víme, jak své onemocnění Tereza vnímala. O to víc si vážíme toho, že dokázala odhalit ostatním své pocity a postřehy při náročné cestě za zdravím a přiblížit svým čtenářům osudy některých z nás. Ve svých knihách jde někdy až „na dřeň“. Při jejím čtení se nejen nám, ale i jí místy zaleskly oči, abychom se za okamžik mohly zasmát a zhluboka nadechnout.

Na podzim se těšíme na další společné setkání třeba při křtu v Praze, nebo na předčítání opět v Českých Budějovicích, další, v pořadí již třetí autorčiny knihy „Princezna Psycho“, která vyjde v září 2019.

Moc se těšíme a Tereze děkujeme i za její řádky na facebooku:

V Českých Budějovicích se mne ujaly úžasné koordinátorky Mamma HELPu. Pomohly mi s organizací, staraly se o mne jako o princeznu a ještě mně rovněž poskytly azyl. Musím jejich práci vyzdvihnout. Cítila jsem se mezi nimi dobře a věřím, že to samé prožívají i ženy, které tam mají možnost přijít na terapii a sdílet své pocity. Ženy, choďte tam. Nemějte vůbec strach se sdílení. Došlo mi tam během besedy, že se od nemoci myšlenkově utéci nedá. Stejně Vás to doběhne. Nemluvit o tom znamená jen oddalovat problém. Odpojit se je jen otázkou tikající bomby v hlavě. Každá nemoc člověka nějak zasáhne a rakovina není žádná procházka růžovým sadem. Ovlivní nejen naší psychiku, ale i vztahy. Nebojte se využít této pomoci. Dámy jsou tam pro vás a mohu vám garantovat, že tam se vám podaří otevřít a pobavit se o tom s někým, kdo si prošel tím samým a bude vám velmi rozumět.

Děkuji také paní redaktorce Českého rozhlasu České Budějovice za milý rozhovor. Sama je bývalou pacientkou a tak jsme si mohly notovat, byť ona rakovinu prsu a já lymfom. Pocity z rakoviny jsou ale totožné.

Došlo mi na těchto besedách, že lidé jsou ochotni opravdu poslouchat, naslouchat, přijdou si povídat, chtějí se vzájemně poznávat. Myslím, že dodnes všechno co tam bylo vyřčeno v nás rezonuje. A to to nebylo vůbec žádné depresivní, ba naopak jsme se i hodně smály. O tom, jaký je ten život zajímavý projekt. Měla jsem možnost poprvé veřejně přečíst pár článků i z druhého dílu Deník raka a všechno co tam je tam být má. Potvrdilo se mi, že některé věci, o kterých jsem tam psala, se už dávno dějí, nebo staly. A bylo to dobře, že se staly 🙂

Jsem ráda, že jsem poznala nové lidi. Jsem ráda, že jsem poznala jak funguje Mamma HELP a jsem ráda za to, že můžu cestovat a sdílet s vámi to, co se děje mně.

Má to smysl

Lída