Naše příběhy: Zdeňka Odehnalová
Poprvé jsem o Mamma HELPu slyšela asi dva měsíce po jeho otevření. Chodila jsem na lymfomasáže a na nástěnce byl malý letáček s informacemi o tomto sdružení. Adresa Nerudova 7 byla za rohem, proto jsem neváhala a šla to zkusit. Po masáži jsem s pocity lehkého šimrání v žaludku a plná zvědavosti hned zazvonila u dveří Mamma HELPu. Onemocněla jsem koncem roku 2001, s nemocí jsem byla jakžtakž vyrovnaná. Lákala mě ale nabídka odpoledních programů a v neposlední řadě i rekondiční pobyty. Obojí využívám velmi ráda dodnes. Naučila jsem se spoustu nových věcí a poznala plno nových lidiček, statečných žen.
Vše bylo pro mě velice pozitivní a vždy jsem odcházela s elánem a novou chutí do života.
Pamatuji si i přesně na svou první terapeutku. Byla jí nezapomenutelná Jana Zrnečková. Měla jsem velké štěstí, že jsem s ní později mohla pracovat, moc si vážím toho, že jsem byla její kamarádkou. Děkuji Mamma HELPu, že jsem poznala dvě nejúžasnější Jany – Janu Zrnečkovou a Janu Drexlerovou.
A jak žiji dnes?
Jsem hrozně vděčná, že mohu docházet do Mamma HELPu jako laická terapeutka. Mám radost, když od nás odcházejí ženy spokojené a s úsměvem na rtech. Práce v Mamma HELPu mě i posiluje „pro doma“. Mám šest vnoučat, miluji je. Dvě vnoučata od syna Pavla mám ve vlastní péči. Čeká nás soud o svěření dětí do pěstounské péče. Snažím se jim nahradit vše, co jim nejsou schopni dát jejich rodiče. Je to někdy smutné. Mám ráda život, takový jaký je. Těším se z každé maličkosti. Mám radost, když děti mají radost.
A musím prozradit, že teď mají o b r o v s k o u r a d o s t ! Do slova a do písmene se jim splnil sen. Mají své nové nádherné pokojíčky, své království. Já mám svou nádhernou komnatu – kuchyň s obytným prostorem. Za to vše moc a moc děkujeme Mamma HELPu, naší paní ředitelce Janě Drexlerové, že mě do projektu „Jak se staví sen“ navrhla.