Aduš běží „Za zdravá prsa“ a projekt „Říct to dětem“
Podpořte naši dobroběžkyni Aduš
Běžecká výzva a platební brána zde >>
Vždycky, když jsem na startu nějakého závodu, ať už jako veslař, běžec nebo cyklista a ať jde o závod sebedůležitější, tak vždycky čekám na startovní povel s myšlenkou, že „budu bojovat, překonám sama sebe i soupeře a dám do toho všechno“. Bojuji sama za sebe, bojuji se soupeři a jde prakticky jen o čas…
Proto jsem ráda, že díky těmto aktivitám můžu trénovat a 7. dubna se postavit na start pražského půlmaratonu. Tady mým soupeřem bude únava, jedenadvacet kilometrů a zlomyslná časomíra, ale nebudu bojovat jen sama za sebe, ale poběžím za Mammahelp, za všechny ty, kteří musí bojovat se soupeřem mnohem tvrdším, než je mých 21 km – s rakovinou!Proto zbořme zeď tabu, pomozme dětem vyrovnat se s nemocí rodičů, pomožme ženám vážit sebe samých i ve chvíli, kdy jsou bez vlasů, smutné a pohublé, podpořme zkrátka všechny, kteří bojují! Protože nikdy nevíme, kdo nebo co nás vyzve na souboj příště…
Jsem sportovec tělem i duší, sportuji každý den a kdybych mohla, tak snad i každou denní i noční hodinu. Je to činnost, která mi nesmírně ovlivňuje život, spoustu mi toho dává, ale i bere. Musím jí obětovat čas, spoustu energie, chvilky prožité s rodinou, ale na konci mě vždycky čeká radost, možná medaile, možná uznání, ale vždycky dobrý pocit z toho, že vlastně dělám to, co mě baví a naplňuje…
Jsou ale lidí, kteří tohle všechno zažít nemůžou, protože právě bojují o to nejcenější – o svůj život. Na souboj je vyzvala diagnóza rakoviny prsu. Proto jsem se jim rozhodla pomoct, protože je obdivuji, protože jim fandím, protože je podporuji, protože pomoct můžu! 🙂
Karcinom prsu už dávno není otázkou jen žen v rizikovém věku. Stále častěji potkává i mladé ženy, dívky, ale i pořádné chlapy. A už vůbec to není otázkou jedince – rakovina nikdy není jen součástí člověka, který s ní má co dočinění, ale ovlivní jeho rodinu a nejbližší okolí. Zasáhne mu do všech sfér života – do práce, do zájmů, do rodinného života..
Já studuji „peďák“, pracuji s dětmi a denně potkávám spoustu mladých lidí a právě proto vím, že děti rodičů, kteří rakovinou onemocněli, trpí neinformovaností a nevědomky „přenáší“ nemoc na sebe, ovlivňuje je to ve škole, na tréninku, ale i tam, kde se cítí bezpečně a šťastně. A nikdo na tyto děti nebere ohledy.
Proto podporuji projekt „Říct to dětem“ všemi deseti, protože není nic těžšího, než říkat špatné a dospělácké zprávy do dětských upřímných očí. Myslím, že na školách bychom mohli dětem říct pár slov v té obecné rovině, vyřknout ta první slova o tom, co je rakovina, že tady s námi je a může nám být ještě blíž a to v případě, že potká maminku, tatínka nebo babičku.A co se týče projektu „Za zdravá prsa“, tak jsem moc ráda, že můžu pomoci rozvíjet něco tak skvělého, jako je projekt zaměřený na prevenci, metodiku samovyšetření nebo jen na podporu toho, jak se o svá prsa starat. Vždycky jsem já a moje vrstevnice (a možná i vrstevníci) naráželi na to, že nám všichni říkali, jaké je rakovina prsu riziko, ale nikdo nám nedokázal vysvětlit co a jak? jak se samovyšetřit? Co dělat, když si najdeme bulku? Bylo to téma tabu, intimní a nikdo o něm moc nechtěl mluvit… A právě tohle objasňují Mammahelpky, to je to, čemu v projektu „Za zdravá prsa“ fandím. Dost bylo na školách přednášek o dětech, rodině, zdravé výživě, ale o rakovině? o rizikách? Ani jedna…Jsou v životě zkrátka chvíle, kdy si člověk řekne, že už nemůže, že už nemá síly, a že není bojovník. Ale tohle je situace, kdy bojovat musí a bojovat CHCE! A právě o tom je takhle moje výzva… Pomozte mi podpořit ohromný bojovnice, pomozme dětem vyrovnat se s informací o rakovině jednoho z rodičů, zbořme zeď tabu a starejme se o sebe.
Díky! Vaše Aduš
