Mamma HELP očima zdravé populace

Jmenuji se Andrea, jsem studentkou třetího ročníku Univerzity Palackého v Olomouci, Fakulty zdravotnických věd a dokončuji své studium v oboru Všeobecná sestra. Hned na začátku bych chtěla vysvětlit jak jsem se zrovna já dostala do Mamma HELP centra v Olomouci. Jako studenti posledního ročníku bakalářského programu musíme zvládnout kromě státní závěrečné zkoušky a bakalářské práce také vytvořit edukační leták, popřípadě brožuru na námi zvolené téma. Když jsem tehdy přemýšlela, o čem vlastně chci psát, usnadnila mi to sestra. Pamatuji si to jako dnes, když ke mně tenkrát přišla s tím, že si nahmatala bulku na prsu. Měla strach, plakala a nevěděla, co má dělat. Bylo mi jí strašně líto a právě v tom okamžiku jsem si uvědomila, že o této problematice moc informací nemám. Z tohoto důvodu jsem se rozhodla, že svou brožuru zaměřím na karcinom prsu. Když jsem sbírala informace na internetu, vyskočily na mě stránky Mamma HELPU a v nich spoustu cenných informací, které jsem mohla použít. Přiznám se, brožura s názvem „Hedviko, můžu k Vám přijít?“ pro mě představovala jakousi inspiraci toho, jak by moje práce mohla vypadat. Ani nevím proč, ale ve finále jsem se rozhodla tu svou do Mamma HELPU poslat, poprosit o kritické zhodnocení, poradit co zlepšit, popř. doplnit. S tím mi tehdy pomohla Karla Otavová, koordinátorka olomouckého centra. S ochotou si mou práci pročetla a odpověděla, co by poupravila a dopsala. Jsem jí moc vděčná, jelikož v dnešní době má každý své práce dost a pomocnou ruku vám podá málokdo. Tímto způsobem jsem poprvé přišla do kontaktu s organizací Mamma HELP. Netrvalo však dlouho a mé kroky vedly na stejné místo, tentokrát už osobně. Kontaktovala jsem opět paní Karlu Otavovou a po následné domluvě s ředitelkou celé organizace mi bylo umožněno absolvovat praxi přímo v „centru dění“. Po několika hodinách strávených v prostředí s ženami mající zkušenosti s rakovinou jsem získala úplně jiný pohled na věc.

Myslím si, že organizace tohoto typu představují obrovský přínos pro každou ženu, zejména po psychické stránce. Vždyť kdo jiný vám může lépe rozumět, než člověk, který si prošel stejným „peklem“? Ať už vám pomoc nabízí partner, rodina, známí, lékař nebo zdravotnický personál, nikdo vám neporozumí lépe jako tyto ženy. Troufám si říct, že ženy navštěvující Mamma HELP nejsou pouze členkami „nějaké“ organizace se stejným onemocněním, ale zároveň i kamarádky.

Celému týmu jsem moc vděčná, zejména paní Karle Otavové a Libuši Souškové za poskytnutí pro mě nepostradatelných informací, které se nedozvíte v žádné knížce nebo brožurce.

Také děkuji za umožnění praxe a možnosti nakouknout pod pokličku trošku jiného světa. Člověk si pak uvědomí, jak řeší mnohdy zbytečnosti v porovnání se skutečnými problémy. Nedochází mu, že existují daleko důležitější věci v životě, jako je zdraví. Chtěla bych vám všem popřát mnoho sil v boji s touto nemocí. Věřím, že vyhrajete! A pokud vás zajímá, jak dopadla moje sestra, byl to naštěstí planý poplach.