Viděli jste video Miloslavy Matoušové, které odrazuje od preventivních mamografických vyšetření? Přední odborníci v oboru uvádějí mýty z videa na pravou míru a doplňují chybějící fakta.

Nedávno se po internetu šířilo video Miloslavy Matoušové z Akademie celostního zdraví, kterým ženy odrazuje od preventivních mamografických vyšetření. Vzhledem k vysokému počtu jeho sdílení se Ministerstvo zdravotnictví ČR rozhodlo podat na autorku videa trestní oznámení z důvodu šíření poplašné zprávy. Společnost uLékaře.cz proto požádala naše přední odborníky v oboru, aby uvedli na pravou míru mýty, které ve videu zaznívají, a doplnili chybějící fakta.

Na otázky týkající se mýtů uvedených ve videu odpovídá:

• profesorka Petra Tesařová, která na Onkologické klinice Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze pečuje o pacienty s karcinomem prsu,
• lékařka Miroslava Skovajsová, zakladatelka sítě mamografických center Breast unit Prague, předsedkyně Komise odborníků pro mamární diagnostiku Radiologické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně a předsedkyně Asociace mamodiagnostiků ČR, která se mimo jiné na svém facebookovém profilu proti videu ostře ohradila,
• profesor Jan Daneš, jenž se věnuje diagnostice chorob prsu na Radiodiagnostické klinice Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a v Mamodiagnostickém centru v Praze 5 – Waltrovce.

1. mýtus: Mamografické vyšetření není dobrou prevencí rakoviny prsu, protože vám život stejně nezachrání

Na tvrzení paní Matoušové, že „neexistují žádné důkazy, že mamograf může někomu zachránit život“, reaguje Miroslava Skovajsová rázně: „V rámci komerčního zájmu vyslovuje domněnky nebo opakuje klišé, která přicházejí ze zahraničních serverů. Zcela přitom ignoruje důkazy o přínosu mamografie, které byly publikovány.“ 

A které to jsou? „Pro důkazy postavené na objemných datech nemusíme chodit daleko. Od prvního dne, konkrétně od 1. 1. 2003, kdy byl spuštěn celonárodní screeningový mamografický program, se sbírají veškerá data o provedených preventivních mamografiích. Díky těmto včasným záchytům se v ČR snížila úmrtnost na rakovinu prsu o 31 %.“

Aby bylo jasné, jak k tomuto výraznému snížení došlo, je potřeba znát ještě jedno číslo, které doplňuje profesor Daneš: „U žen absolvujících screening je totiž podle objektivních dat ze screeningových center zjišťována přibližně v 76 % případů rakovina prsu ve stadiu 1.“ Co to znamená? To vysvětlila profesorka Tesařová: „Karcinom prsu je zhoubný nádor, který je v časném stadiu velmi dobře vyléčitelný, zatímco stejný, ale zanedbaný nádor ohrožuje zdraví i život pacientů. Nepodceňovat screening znamená mít osud ve svých rukou.“

„Tvrdá data“ poté doplnila zkušeností z vlastní ambulance: „Když jsem v 90. letech připravovala svou doktorskou práci, v mém výzkumném souboru zahrnujícím více než stovku nemocných byla většina těch, které měly nádor veliký 2 cm a více a metastázu v uzlinách v podpaží. V roce 2008, jen šest let od zahájení mamografického screeningu, když jsem obhajovala habilitační práci, měla většina pacientů z mé ambulance nádor kolem 1 cm a uzliny byly negativní. Osud nemocných závisí kromě typu nádoru především na jeho pokročilosti, proto se úmrtnost na karcinom prsu stále snižuje. Mamografický screening zcela změnil složení nemocných v ambulancích onkologů.“

Na vlastní zkušenosti doložila uvedená čísla i Skovajsová: „Se všemi našimi pacientkami, které byly diagnostikovány včas, se neustále potkávám při pravidelných kontrolách jak léčeného, tak i zdravého prsu. Mnohé přivádějí na první vyšetření i své dospělé dcery. A tak občas vzpomeneme na slzy, které vytekly, když jsme pacientce oznamovali, že má rakovinu v prsu, a také na situace, kdy nám čerstvé pacientky nevěřily, že se nádor v jejich prsu skutečně nachází. Všechny včasně diagnostikované ženy říkají, že v počátku to bylo nepříjemné. Nejprve zpráva − jako blesk z čistého nebe –, pak léčba. Souhlasně ale všechny dodávají, že vědí, že jim mamograf zachránil život.“

Záchytem časných stadií rakoviny prsu a snížením úmrtnosti se český screeningový program dostal mezi nejlepší programy v Evropě. „Současně také máme jednu z nejnižších úmrtností na rakovinu prsu mezi evropskými zeměmi. (…) Nadnárodní opora mamografie vychází z doporučení Iniciativy Evropské komise pro boj s rakovinou prsu, která na základě vědeckých důkazů doporučila mamografický screening jako jedinou ověřenou cestu ke snižování úmrtnosti na karcinom prsu, protože pouze touto metodou můžeme nalézt zhoubný nádor v nehmatném stadiu,“ vrací se Skovajsová k medicínským důkazům.

Profesorka Tesařová dodává: „Je jen škoda, že si stále skoro 40 % žen, které se screeningu neúčastní, neuvědomuje všechny výhody pojišťovnou hrazeného mamografického vyšetření.“ 

Dále v článku Včasná diagnóza znamená 90% šanci.

2. mýtus: Neexistují výzkumy, které by dokazovaly, že lidé, kteří na mamografické vyšetření pravidelně chodí, mají lepší přežití rakoviny prsu než ti, kteří se jen samovyšetřují doma

Tvrzení Matoušové, že „(…) Výzkumy dokazují, že není žádný rozdíl v přežití rakoviny prsu, pokud se žena vyšetřuje sama a nechodí na mamograf, anebo chodí na mamograf,“ Skovajsová oponovala: „Nevím, které výzkumy jsou ve videu myšleny, citovány však nejsou žádné. Je velmi neseriózní říci, že výzkumy říkají nebo neříkají. Je třeba přesně říci, které výzkumy se myslí, jak dopadly a kde a kým byly publikovány.“

Podle profesora Daneše žádná relevantní data názor paní Matoušové nepodporují, právě naopak: „Naše statistiky a vědecké práce ukazují na to, že při pouhém samovyšetření je většina zjištěných nádorů ve druhém a vyšším stadiu, ve screeningu je naproti tomu většina nádorů v prvním stadiu – řada z nich není dosud hmatná. V prvním stadiu se dlouholeté přežití blíží téměř 100 %, u velkých nádorů bohužel úspěšnost léčby podstatně klesá. Je však třeba říci, že samovyšetření je dobré provádět, ale jen jako doplněk k zobrazovacím metodám.“

3. mýtus: Záření spojené s mamografickým vyšetřením je nebezpečné a de facto naopak zvyšuje riziko rakoviny

Autorka také ve videu varovala před zářením, které je s vyšetřením spojeno: „Mamografy vystavují naše tělo záření, které může být asi tisíckrát silnější než při obyčejném rentgenovém snímku hrudníku, které – jak všichni víme – znamená riziko rakoviny.“

Toto tvrzení Jan Daneš zásadně odmítá: „To je velká lež. Dávky záření u mamografie, stejně jako u snímku plic, jsou velmi nízké, násobky dávek z přírodního pozadí, kterým jsme v běžném životě vystaveni. Navíc jsou obě metody považovány za zcela bezpečné.“

Petra Tesařová pro lepší představu přirovnala radiační zátěž při podstoupení jednoho mamografického vyšetření k zátěži, jakou zažije každý pasažér na letecké lince Praha–New York, a doktorka Skovajsová to dále rozvádí: „Neexistuje žádná informace o tom, že by letušky trpěly vyšším výskytem rakoviny prsu. Neexistuje žádná studie, která prokazuje možnost onemocnění zhoubným nádorem z důvodu opakované mamografie. Obecně se pro rentgenová vyšetření používá výraz nenulové riziko. Každé lékařské vyšetření je spojeno s nenulovým rizikem. Do automobilu rozhodně usedáme s vyšší rizikem než nenulovým.“

4. mýtus: Mamografické vyšetření je bolestivé, protože při něm dochází ke stlačení prsu

Mnoho žen se mamografickému preventivnímu vyšetření vyhýbá, protože mají obavu z bolestivosti celé procedury. Ostatně i toto téma najdeme ve zmíněném videu. Je pravda, že aby na snímku byly dobře patrné všechny změny v prsu, je třeba opatřit celou jeho „mapu“, což se děje tím, že se prs lehce stlačí mezi dvě desky přístroje.

Tento postup může být nepříjemný, ale nebývá bolestivý. Běžné gynekologické vyšetření také není nejpříjemnější záležitostí a ženy se na ně dostavují dokonce častěji. Rozhodně tedy kvůli tomu není třeba vyšetření odkládat.

5. mýtus: Mamografické vyšetření není třeba podstupovat, protože je k dispozici šetrnější vyšetření ultrazvukem

Prsa sice vyšetřit ultrazvukem (sonograficky) lze, ale jedná se o hlavní vyšetřovací metodu u mladších žen, u nichž je z důvodu hormonální stimulace prsní žláza natolik hutná, že je pro záření mamografu málo prostupná. „Struktura prsů žen, které jsou schopné rodit a kojit své děti, je jiná než u žen po přechodu. Prsy se přestavují postupně. Přeměna vnitřní struktury prsů obvykle probíhá mezi 40. až 45. rokem života. U každé ženy je proces individuální. Postupem let z prsů ubývají vazivové a elastické struktury a jsou nahrazovány tukem,“ vysvětluje Skovajsová. Podrobněji v článku Vyšetření prsu: ultrazvuk, nebo mamograf?

A jaké výhody má vyšetření mamografem, že se mu u žen ve středním a vyšším věku dává přednost? Jako jediné totiž dokáže spolehlivě odhalit tzv. maligní mikrokalcifikace o velikosti jen zlomku milimetru, které jsou první známkou nádoru. Jeho role ve screeningu je tedy z tohoto důvodu nezastupitelná. Někdy se ale používají obě metody současně. „Ultrazvuk je v některých případech vhodnou navazující metodou u žen s nepřehlednou a bohatou žlázou apod.,“ doplňuje Daneš.

6. mýtus: Frekvence mamografického vyšetření jednou za dva roky, které ženám starším 45 let hradí zdravotní pojišťovny, je nedostatečná, rakovina prsu se totiž může objevit v mezidobí

Dvouletý interval, který byl podle Skovajsové stanoven na základě medicínských důkazů a zkušeností ze severských zemí a potvrzen v doporučení Evropské komise pro boj s rakovinou prsu, je podle Tesařové „kompromisním řešením, které bere v úvahu pravděpodobnost výskytu nádoru v dvouletém mezidobí a radiační zátěž prsní žlázy“.
Skovajsová to dále upřesňuje: „Většina zhoubných nádorů prsu se vyvíjí pomalu. Nádor má nejprve velikost, která se dosud nedá zobrazit žádnou metodou, jde o shluky buněk. Následuje asi dvou- až tříleté období, kdy je již patologické ložisko patrné v mamografickém obraze a je současně nehmatné. V tomto stadiu je ideální nádor zachytit. Po tomto tzv. mamografickém okně se nádor stane hmatným.“

Není tedy sice vyloučeno, že v období mezi dvěma mamografickými vyšetřeními se karcinom prsu neobjeví, ale pokud se žena mezitím pravidelně samovyšetřuje a v případě jakéhokoliv podezření se obrátí na svého lékaře, může být nádor odhalen včas. Navíc – jak dodal profesor Daneš – dvouletý interval je vhodný pro ženy v obvyklém riziku karcinomu prsu a při jeho vyšším riziku může být doporučená frekvence mamografického vyšetření vyšší.

Co se týče věkové hranice 45 let pro hrazený screening, tak ta vychází podle Skovajsové z „citlivosti mamografie, která se s věkem zvyšuje, ale také z organizačních a finančních možností zdravotního systému. České ženy na ni mohou chodit od 45 let věku, což je výjimečné, neboť ostatní evropské země mají dolní věkovou hranici pro jeho úhradu zdravotní pojišťovnou až 50 let věku. České ženy také jako jediné na světě mohou na screening chodit až do konce života. Vůči seniorkám je to velmi spravedlivé. V ostatních zemích screening končí 70. rokem života.“ Více k tématu v článku Mamograf: kdy máte nárok na vyšetření zdarma.

Zdroj: Vitalia.cz