Naše příběhy: Hana Dubová

Když jsem onemocněla rakovinou prsu, Mamma HELP ještě neexistoval. Bylo mi tenkrát 45 let, mé dcery chodily na základní školu a diagnóza mě (tak jako všechny, kdo ji musí vyslechnout)

zaskočila. V rodině jsme toto onemocnění neměli, tak jsem informace a odpovědi na své otázky hledala, kde se dalo.

Proběhla operace, léčba, špatná prognóza se naštěstí nevyplnila a já jsem se vracela do běžného života.

Když pak v roce 2005 rakovinou prsu onemocněla má dlouholetá  kamarádka, prožívala jsem léčbu s ní. A tato kamarádka objevila Mamma HELP. Přišla do brněnského centra, líbilo se jí přijetí i program, chystala se, že sem půjde opět a pozvala mě, ať jdu s ní.

A já jsem šla, viděla jsem a už jsem v centru zůstala. Poznala jsem brněnskou koordinátorku Janu Zrnečkovou, terapeutky Zdeňku a Majku a brzy jsem se tady cítila jako doma.

Stala jsem se nejprve členkou sdružení, a když mně byla nabídnuta možnost pracovat jako terapeutka a edukátorka, přivítala jsem to.

Zjistila jsem a platí to stále, že i když  možnosti léčby jsou jiné a pravděpodobnost uzdravení je větší, prvotní pocity a otázky po vyslechnutí diagnózy jsou stále stejné…

Mně tenkrát informace velice chyběly a tak jsem vděčná za to, že mohu těm, kdo to potřebují a přijdou, být nablízku a posílit jejich naději, že všechno bude zase dobré.