Naše příběhy: Jitka Čechová

O existenci Mamma HELP jsem věděla ještě před onemocněním, jsem totiž „sběrač informací“, ale rozhodně ne ve stylu „jedna paní povídala“. Od začátku svého onemocnění  jsem pak  byla přesvědčená, že právě kvalitní informace mi v Mamma HELPu poskytnou.

Diagnózu jsem se dozvěděla po telefonu těsně před odjezdem na dovolenou. Na dva týdny jsem se tak ocitla v informačním vakuu. Proto jsem asi 5x volala na AVON linku za zdravá prsa,  alespoň pro základní informace. Po mém návratu pokračovala NEkomunikace s lékaři. Vždy mi bylo pouze sděleno, kdy a na jaké vyšetření se mám dostavit. Tudíž jsem hned z prvního z nich jela rovnou do Mamma HELPu. První terapeutku, s níž jsem mluvila, si moc nepamatuji, protože ji naprosto zastínila Hedvika (brožurka Hedviko, můžu k vám přijít?). K téhle neocenitelné kamarádce jsem se vracela – podle ní jsem rozklíčovávala výsledky vyšetření a získávala informace o tom, co mne čeká dál.

Při své druhé návštěvě v Mamma HELPu jsem se potkala s terapeutkou, ke které jsem se poté cíleně vracela (a vracím), mimo jiné i s mojí maminkou, která velice špatně mé onemocnění snášela a právě návštěva v Mamma HELP centru ji trochu zklidnila.

Jelikož jsem po 10 měsících znovu nastoupila do práce, odpoledních programů, nabízených v centru jsem se nikdy nezúčastnila. Zato jsem využila rok po léčbě rekondiční pobyt. Měla jsem trochu obavy z „holčičí školy v přírodě“, ale pobyt byl skvělý po všech stránkách. Doufám, že se mi letos po dvou letech povede rekondici zopakovat.

Do Mamma HELP centra se snažím alespoň občas zajít – účastním se ráda vánočních posezení, dříve pochodů na Parukářce, Květinového dne, občas zajímavé přednášky. Naposledy jsem se byla „pochlubit“ po rekonstrukční operaci.

PS: Mamma HELP podle mě supluje komunikaci lékař – nová pacientka v době, kdy je to pro nemocné nejzásadnější. Když už takhle skvěle funguje a pomáhá, je třeba, aby se o této možnosti pomoci dozvědělo co nejvíc lidí.