Naše příběhy: Marta Zvonařová

O Mamma HELPu jsem se dověděla od dcery, která našla odkaz v r.2005, mám dojem, že ve Vlastě. Byla jsem tak asi rok po operaci, chemoškách a ozařování. Vše jsem snášela velmi dobře, ale ráda poznávám nové lidi, ráda se učím nové věci. V MH centru jsem našla prostor pro zajímavé ruční práce, cvičení a pak i cestování ve formě rekondičních pobytů. S terapeutkami jsem se vlastně už o nemoci nemusela radit, jen bylo příjemné posedět u čaje, povídat si o všem možném, vyrobit dáreček, protáhnout tělo, tehdy ještě v malé tělocvičně. Svůj „problém“ s nemocí jsem vyřešila tak, že jsem si stanovila cíl: pojedu s batohem na zádech do Irska a pokud to zvládnu, tak předělám koncepci celé zahrádky v jedné malé zahrádkářské kolonii v Praze. A tak došlo i na další cesty po Evropě, dokonce i do Maroka, vše vlakem nebo lodí, s batohem na zádech. Měla jsem dostatek času,dostala jsem ID a cestování bylo téměř zadarmo, díky benefitu z bývalého zaměstnání. Zahrádka mě zase naplňovala po stránce tvůrčí. A tak jsem svůj milý Mamma HELP  trochu zanedbávala. Ale i to si myslím je v pořádku. Mamma HELP je tu hlavně pro ty bezradné, někdy i osamocené ženy, které tady najdou dobré duše, ochotné pomoci radou, úsměvem…A to nejen těm nově příchozím, ale i nám, které jsme na tuto záludnou nemoc už téměř zapomněly Úsměv přece léčí!

Letos jsem se po 47 letech s Prahou rozloučila a vrátila se na rodnou Moravu, na Slovácko. Mám tady dcery, vnoučata, vlastně celé příbuzenstvo. Cestování už asi pověsím na hřebík, ale čeká mě nová zahrádka! Také jsem se zapojila do početné skupiny lidí, kteří si říkají Literáti na trati a tak moje verše jsou už ve třech vydaných knížkách. Přikládám foto z mých 70. narozenin a přeji všem- Mějte se hezky a stále vesele, vždyť každý den může být svátek, sobota či neděle.