Plzeňský pochod pro mammahelpky… aneb nechval dne před večerem!

…je sobotní ráno 4. října 2014. Není to běžné sobotní ráno, dnes je přece přede mnou pochod „Vyšlápněte si s mammahelpkami“. Jediná starost v té chvíli je kombinace vhodného oblečení pro podzimní výšlap… přece máme vše zajištěné, naplánované, několikrát probrané, odškrtané…

O dvě hodiny později je, ale vše ve zcela jiné režii! Napadá mne v té chvíli více Murpyho zákonů, ale jeden je v té chvíli zcela výstižný „Jestliže jde vše podle plánu, stala se někde chyba“… neb jediný okamžik toho dne vše změní… věta, kterou jsme zaslechly: „Můžu vám pomoc…“, patřila neznámu muži, který se sklání nad naší koordinátorkou Marcelou…

V tom okamžiku můžete buď všichni ustrnout a jen nečinně přihlížet, nebo se ve vás něco přepne na nouzový režim, vyhodnotíte situaci a začnete jednat. Nejprve je nutné zajistit odvoz Marcely do nemocnice… a potom je tady ten pochod!

Ano, máme možnost akci ukončit, omluvit se… ale to bychom jen tak odhodily tolik energie, práce, kterou do toho každá vložila, včetně té zraněné Marcely… hosté jsou připraveni, scházejí se účastníci pochodu. Považuji naše rozhodnutí v té chvíli za správné, je to vlastně takový rozjetý vlak, někde během jízdy se porouchala lokomotiva… je možnost zajet do depa a nepokračovat… ale také lze, přeskupit vagóny někde na trati a zkusit dojet do cíle. Možná to nebude jízda zcela bez vady na kráse, ale je nutné nezklamat účastníky zájezdu…

Tak jsme přeskupily, je zajímavé pozorovat, jak se věci dávají do pohybu… a pomocné ruce jsou vždy někde vedle vás! A tak kapela hrála, mažoretky nám daly ochutnat ze svého umění, lektorky severské chůze ukázaly „jak na to“… ještě přestřihnout pásku a vyrazit. Trasa byla opravdu nenáročná… a že nic není dokonalé, tak i chybička se vloudila při vytyčování trasy… I to se vzalo s humorem. Během pochodování byla chvíle na povídání s účastníky malého výšlapu… chvíli jdu s tatínkem dvou malých chlapců a co může být lepšího než vtipné glosy malých dětí, alespoň je možnost se chvilku odreagovat, ale také se v určitém okamžiku dostávám do společnosti dvou žen… matky a dcery… dcera je v současné době v léčbě a maminka si již před lety nádorovým onemocněním prsu prošla. Řeč je o naději o víře a já si v té chvíli říkám: „I kdybychom ten dnešní pochod šly jenom pro tyto dvě ženy, tak to bylo správné rozhodnutí!“

Účastníci došli do cíle, ještě vyhodnotit nejpočetnější rodinu, která se zúčastnila, rozdat malé dárky…

…pomalu vše balíme, nakládáme…

Mám za sebou den, který přinesl na jedné straně bolest a starost do jedné rodiny, na druhé straně také den, který do jiných rodin možná přinesl trochu radosti… možná i malým přičiněním nás děvčat z plzeňského „mammáče“. A z chyb, které byly, bude dobré se poučit v dalším ročníku… sebeuspokojení člověka nikam neposune, ale uvědomění si nedostatků je přece cesta dopředu…

A závěr?! My tři nové členky jsme získaly zkušenost… jen škoda, že opět v duchu dalšího Murpyho zákona „Zkušenost je věc, kterou získáš až potom, cos ji potřeboval“…

Ilona Tytlová, Mamma HELP centrum Plzeň