Poděbrady, jarní celostátní porada

I moudrý se stane hloupým, když na sobě přestane pracovat.(Orison Swett Marden)

Trvalo mi několik dnů, než jsem mohla napsat tento článek… a citát jsem volila záměrně!

Při své velmi krátké působnosti v našem „mammáči“, jsem se zúčastnila třetí celostátní porady. Každá na mne působila jinak a ze svých pocitů jsem se vždy vypsala téměř ihned. Jen jsem vybalila kufr, otevřela noťásek a kladla myšlenky do mašinky… tak proč to bylo nyní jiné?

Najít odpověď pro mne nebylo jednoduché… možná bylo, ale nechtělo se mi do ní, kdoví? Pravdou je to, že už den našeho odjezdu z Plzně do Poděbrad byl poznamenán nepříjemnou skutečností, že dvě děvčata z našeho centra zradilo zdraví a tak jsme jely oslabené.

Prezentace všech osmi center, co se povedlo, co chystají… opět si odvezu několik poznámek, zda se z toho dá něco aplikovat u nás v Plzni. Přesto, a to je pouze můj subjektivní pocit, mám pocit tíhy… a to stále ještě není vše vyřčeno. Dostává se ke slovu naše ředitelka Jana… představí mnohé, ale také jeden z hlavních letošních projektů – Holky už mi zase chutná. Jistě, už o něm hodně víme, ale není to lehký úkol… netajím se svými obavami, nejsem ostřílená letitými zkušenostmi… tady hlavou běží, zda obstojíme a ramena neklesnou pod dalším břemenem? To však není vše, z její zprávy je patrný jeden velmi důležitý úkol- neztratit pozici a jméno našeho sdružení. Za Mamma HELPEM stojí 15 let práce, práce žen, které si v určité etapě svého života sáhly na to pomyslné dno. Ale v životě to tak je se vším… pokud jsme se chtěli někam posunout, obstát, vždy nás to stálo určité úsilí. Z podstaty se dlouho nevyžije. Myslím si, že to je to, co nám Jana chtěla na této poradě sdělit a určitě i donutit k zamyšlení… stojíme před pomyslným rozcestníkem.

Řečeno bylo pochopitelně mnohem více, došlo i na naši psycholožku, Marii Zemanovou, ani ona našim bedrům neulevila :-), tak snad jenom Viktor svojí hrou pro týmy nám na chvíli dovolil polevit a myšlenky na úkoly byly pro ten čas odsunuty. Závěr opět patří Janě Drexlerové, zbývá poděkovat, rozloučit se a to se již rozjíždíme domů.

Uvědomuji si, že jsme po cestě zpět tak nějak tiché… každá zajatá v pavučině svých myšlenek. Psychická únava si žádá svoji daň… myšlenky jsou v útlumu. Na to však znám lék… v neděli otevírám knihovnu, přejedu v ní tituly a vybírám si knihu Františka Nepila „Hledání radosti“. Vnímám laskavý jazyk tohoto autora a pomalu si přehrávám i tu naši poradu…

… a vida… uvědomuji si, jak jsem hned v neděli našla na facebooku fotodokumentaci z porady, jeden z dílčích kroků, který nás sune vpřed… a nemyslete si, také s ním jeden z momentálních problémů – jak naložíme s naší malou počítačovou gramotností? Je to malý krůček, ale udělali jsme ho… a tak věřím, čím více jich bude, tím bude nakonec naše chůze svižnější!

Ilona Tytlová, Mamma HELP centrum Plzeň