Postřehy z Prague ONCA 2016

Sequor trahentia fata…

/Jdu tam, kam mne vleče osud…/

Jessenius

Vybrání tohoto citátu nebylo z mé strany vůbec náhodné. Napadl mne souběžně s myšlenkou, že napíší některé postřehy z letošní pacientské sekce již 7. pražského mezioborového onkologického kolokvia, které proběhlo ve dnech 27. – 29. ledna.

Čas je velmi relativní, dva roky v léčbě se zdají nekonečně dlouhé, naopak dva roky strávené v pacientské organizaci Mamma HELP jsou velmi krátké na to, abych nemohla být opětovně zasažena některými setkáními, k nimž by nejspíše nikdy nedošlo, pokud bych kdysi nezaklepala na dveře plzeňského „mammáče“.

Díky této šťastné skutečnosti jsem se již podruhé ocitla v pražském hotelu Clarion Congres Hotel Prague, kde se Prague ONCO konalo, na výše citovaném pacientském setkání. Ráda mám ten zpětný pohled na události v životě a tak si mohu dnes odvíjet film s jednotlivými okýnky… jsou pestrá, úsměvná, poučná.

Ať jde o zahájení doc. MUDr. Petrou Tesařovou, CSc. a její velmi zajímavou přednášku na pacienty vyžádané téma Imunologie zhoubných nádorů, opět je tady malá naděje, že jsme v medicíně o kousek dále, v dalším okénku je Bc. M. Čadková – Svejkovská z AMÉLIE s přednáškou Sociální práce jako součást komplexní péče o onkologicky nemocné a jejich blízké. Pomalu se vkrádá útržek z přednášky paní Jany Pelouchové – informace k pacientům s leukémií, a její výzva ke spolupráci v tématu výživa onkologicky nemocných. Velké okénko patří úžasné dámě, Ing. Marii Ředinové, předsedkyni střešní organizace stomiků České ILCO s přednáškou Strach je špatný rádce. U této dámy chvíli setrvávám… rázná, věcná, odhodlaná.

Okénko s ARCUSem střídá okénko s Ludmilou Nemějcovou z Alen Praha, další patří Ing. Nikole Samkové z BELLIS. Nakonec Bc. Michaela Tůmová za nadaci Dialog Jesenius představuje nový projekt a Helenu Špíchalovou, všeobecnou zdravotní sestru – její snahu o jakýsi status odborně vzdělané sestry v onkologické problematice, coby „styčného důstojníka“ mezi lékařem a pacientem lze považovat za dobrý nápad a bude dobré sledovat, jak se dále vyvíjí. Živá diskuse k danému problému jen potvrzuje, že jde o téma živé, citlivé a teprve čas ukáže, jaká je jeho budoucnost.

Promítám okénka sem a tam, přesně si dokážu vybavit, čím jsem byla více zasažena, s čím jsem vnitřně nesouhlasila… ale to jde vždy o pocit subjektivní.

Nakonec nejenom čas je relativní, relativní je vše. T, co se dnes zdá být tou jedinou pravdou, již zítra bude nepravda.

Co závěrem? V duchu Jesseniova citátu… jsem vděčna osudu, že mne „zavlekl“ skrze mé onemocnění do této společnosti lidí, kteří povětšinou jedou na společné vlně a snad i se společným cílem… ulehčit onkologickým pacientům na trati, po níž musí běžet!

IIona Tytlová