Přednáška Laury Janáčkové

Občas se něco zadře pod kůži…

Immanuel Kant

„Proti trampotám života dal Bůh člověku tři věci – naději, spánek, smích.“

Začínám jedním z mnoha citátů, které zazněly na psychologickém semináři, který se uskutečnil 11. dubna v Plzni a kterého jsem se spolu se svými kolegyněmi z plzeňského „mammáče“ zúčastnila.

Dané téma: Psychologická podpora- důležitý průvodce každou peripetií našeho života, přednášející Doc. PhDr. Dr. phil. Laura Janáčková, CSc.

V sylabu, který jsme dostali je úvodem napsáno: „ Stále je kladen důraz na nové přístroje, nové diagnostické a léčebné metody, nové operační postupy, nové léky. V celém systému se ale pohybuje pacient, leckdy zcela zmatený, většinou stresovaný bolestí, chorobou, novou skutečností. Potřebujeme, aby s ním někdo sdílel jeho problémy, jeho obavy, bolesti.“

Také to určitě znáte, slyšíte mnoho vzletných vět, úvah, zastavíte se na chvíli, proběhnou hlavou, zapadnou… přiznám se, že to není případ pondělní přednášky. Vrátila jsem se opět o osm let zpět, sdělení diagnózy bylo možná už osvobozující, stresující byla doba čekání na výsledek biopsie. Chytáte zbytečky naděje, které jste ještě schopna někde v sobě objevit, voláte po osvobozujícím spánku, smích… možná naučená grimasa pro rodinu, přátele. Není to objev našeho století, již naši předci věděli, že není-li zdravé tělo, není zdravá ani duše, a naopak. Tělo i duše jedno jsou. Onemocní-li jedno, netrvá dlouho a nemoc udolá i to druhé.

Každý jsme jiný, nakonec jsem ten čas očekávání výsledku přečkala, vlastně nic jiného nezbývá. Každý hledá sílu po svém, našla jsem ji opět v rodině a práci. Rozhodně bych si nemohla stěžovat na lékaře, které jsem na své cestě za uzdravením potkala… pro mne jsou stále anděly, ale musím uznat, oni mají čas na léčbu, zachraňují, zachraňují tělo a pokud tělo samo nevyšle signál, že se něco děje s duší, tak se nevejdeme do nám vyhrazeného času. Bohužel duše někdy vyšle signál pozdě.

Tak to a ještě mnohem více ve mně vyvolala jedna přednáška, jejímž cílem bylo zjistit, zda opravdu je a jak hodně významná role psychologa – onkopsychologa v péči o onkologicky nemocné pacienty.

13. dubna 2016

Z Plzně Ilona T.

P.S.

Jsem moc ráda, že děvčata z „mammáčů“ nabízejí byť laickou, ale určitě upřímnou podporu v duchu Kantova citátu:

Naděje… jsme přece tady!

Smích… přijďte se k nám nakazit!

Spánek… pokud od nás odejdete s nadějí a úsměvem, spánek se určitě dostaví !