Svatojánské mammahelpské zlínské odpoledne

V den letního slunovratu, tj. 24. června, jsem se rozhodla udělat nejen pro „naše“ klientky zábavné odpoledne s tématikou „BYLINKY“.

I když jsme v našem centru zrovna v ten den neměli přeplněno (to přednáška paní MUDr. Opravilové, která proběhla v nedávné době, měla daleko větší návštěvnost), přesto jsme si o bylinkách v přátelské atmosféře popovídali.

Toto datum mi přišlo obzvláště zajímavé už z toho důvodu, že se váže k jedné úžasné bylině, jenž pomáhá právě lidem po onkologické léčbě. Posiluje nervovou soustavu, příznivě ovlivňuje, psychiku a pomáhá zbavit se depresivních stavů, strachu, úzkosti, neurózy i nespavosti. Také má kladný účinek na zažívací i vylučovací trakt a orgány s ním spojené.

Už víte, jak se bylina nazývá? Je to přece TŘEZALKA. V lidovém názvosloví se jí říká „ Bylina sv. Jana, Svatojánská tráva“ nebo prostě jen „Krevník“. Třezalkový čaj je chutný, může se pít samostatně nebo ve směsi s jinými bylinami. Také si můžete vyrobit třezalkový olejíček, který má krásnou červenou barvu. Tomuto barvivu – hypericinu se lidově říká „Krev sv. Jana“. Nikdy nekupujte olej žluté barvy. Svědčí to o malém složení působících látek. Při vší chvále je však třeba říci, že má třezalka jednu nepříjemnou vlastnost, která způsobuje citlivost na sluneční světlo. Během třezalkové kůry se proto vyhýbáme klasickému opalování i horskému sluníčku. Mohlo by to vyvolat podráždění pokožky (zčervenání, svědění), které však není nebezpečné.

24. června, kdy má svátek Jan, se údajně dějí podivné věci, jenž otvírají zemské poklady. V mládí jsem hltala balady z Erbenovy Kytice a jedna z nich s názvem Poklad mi pořádně zamotala hlavu. Bylo mi dlouho divné, že se přes den nic mimořádného neděje. Asi jsem tomu „zázraku“ šla málo naproti.

Dnes po čtyřiceti letech jsem pochopila, že země nám dává své bohatství právě v této době nejhojněji, protože sluníčko stojí nejvýše a vše na zemi má největší sílu.

A proto buďme pokorní před přírodou a tím co nám dává ze země. Važme si toho – vyplatí se to.

Touto větou jsem zakončila naše bylinkové svatojánské odpoledne a už se těším na další. Tentokrát mám pro změnu připravené „houbové povídání“. Už se na vás všechny moc těšíme.

Vaše Romča ze Zlína