Téměř adventní rozjímání…
„Toč se a vrč můj kolovrátku!
ejhle, Adventu již na krátku,
a blízko, blizoučko Štědrý
den!“
… co mne přivedlo týden před první adventní nedělí k tomuto zamyšlení?
Snad jsou to úkoly, které před námi v těchto dnech stojí. Akce, které jsme připravili pro své členky, jsou již propojeny s blížícím se Adventem. Ať je to tvoření v naší artedílně, či blížící se „Adventní zastavení“ v novém centru…
Část básně z Erbenovy Kytice mne provází od dětských krůčků. Jsem vděčna svým rodičům, že mne již v útlém dětství naučili úryvek ze Štědrého večera … Hoj, ty Štědrý večere… kterým jsem nejspíše zpestřovala Svatvečer, abych po letech stejný úryvek naučila své malé syny a skrze ně se vracela ve vzpomínkách k Vánocům mého dětství. Dnes je to již na vnoučatech… přesto, nebo právě proto v tento krásný čas, rok co rok Kytici oprašuji a opětovně se nořím do, vlastně, neveselých veršů básně Štědrý večer. Vzhledem k mému „mládí a zkušenostem“ již vím, že některá zvídavost se nevyplácí a tak dalekou budoucnost, do které chtěla Marie s Hanou nahlédnout, raději nepokouším. Naopak… užívám toho, co mi je nabízeno. Však toho není málo. Nakonec i ten „mammáč“ vstoupil do mého života v době, ve které měl!
Co vlastně chci tímto zamyšlením sdělit?
Že mám tento čas, kdy světla spolu s tmou hrají své krásné hry ráda… všemi smysly vnímám tu nevšední atmosféru… oblékání našich měst či obcí do svátečního šatu, vůni vanilky, skořice a všech dalších vzácných koření, to ony vytváří tu jedinečnou atmosféru všech vánočních jarmarků. Oprašuji „Rybovku“, koledy, Mozarta, odškrtávám, jaké cukroví má kdo rád… také si, ale říkám, že tyto Vánoce už určitě upeču jenom tři druhy… finále je stejné… jsem nejméně na desítce. Přesto si nestěžuji, nežehrám… Advent se má prožít a užít…
A také vím, že mi velikou radost udělá, pokud v těchto svátečních dnech, zapomenete na chvíli na to kolik druhů napéct, jakou panenku koupit pro vnučku, zda okna mýt nyní, nebo po Třech králích… ale vyrazíte raději k nám do centra, jen tak… na čaj či kávu při zažehnuté svíci… zastavit se a vydechnout… budete vítány!
Možná také budete navíc čekat na první vločku… jako já. Jsem přece dítko vyrostlé na ilustracích Josefa Lady. Kde jinde by mohlo být Ježíškovi lépe, než v kraji vystlaném bílými peřinami? Proto, navzdory všem historickým statistikám o vánočním počasí v našem pásmu, mám jasno a na tu první vločku čekám rok co rok stále se stejným vzrušením a napětím… přece by si to pan Lada nevymyslel!
Tak si pojďme čas čekání krátit malými radostmi… otevřeme knihu, zapalme svíci, pusťme sváteční hudbu… a čekejme… Vánoce přijdou!
…neboť, slovy klasika:
„Toč se a vrč můj kolovrátku!
včeckoť ve světě jen na obrátku,
a život lidský jako sen!“
Vám všem přeji krásný Advent, Vánoce po jakých toužíte a po celý nastávající rok pevné zdraví.
Ilona Tytlová, Mamma HELP centrum Plzeň
22. 11. 2014