Téměř letní rozjímání…

Zbývají tři dny do letního slunovratu… nejdelšího dne v roce, začne jedno z nejkrásnějších období v roce, na druhou stranu i to je vlastně můj subjektivní pocit, najde se mnoho těch, kteří by se mnou v této chvíli nesouhlasili, potajmu kontrolují své, na léto odložené, ski – a nemohou se dočkat dne, kdy se snese k zemi první vločka … tak to respektuji …

Byť se to na první pohled nemusí zdát, nutkání dát několik myšlenek do noťásku, bylo vyvoláno včerejší návštěvou jedné klientky u nás v centru. Nebylo by profesionální, abych příliš podrobně rozebírala potřebu této ženy, tak jenom lehce. Do centra se dostavil uzlíček nervů, v průběhu povídání jsem si vytvořila rámcový obraz ženy, pro kterou rakovina prsu je jenom jeden z posledních úderů osudu se kterým se pere. Z mého pohledu hodně statečně … přesto … cítila jsem tu beznaděj peroucí se s hledáním cesty … a hledala jsem cesty pomoci.

Nevím, zda by ze mne naše Marie Zemanová měla radost, neumím a nikdy jsem to neuměla … ani ve své dřívější profesi … s uzavřením dveří kanceláře, odložit práci a jít tzv. po svém. Vždy se vracím k tomu, co jsem udělala, hodnotím a přehrávám si, co pro mne bylo zásadní, přemítám, zda se dalo něco udělat lépe, jinak… pochybuji … hledám řešení. Tak to bylo i v tomto případě. Hledání cest a možností, které mohou ulehčit dýchání ve chvíli, kdy máme pocit, že již nemůžeme dále… ale také druhou stranu uvědomění si, že sdílení starostí a radostí je přínosné, přesto … největším bojovníkem musím být sám … ale ne každý na to má sílu.

Tím se dostávám k otázce … proč letní rozjímání?

Slovy Fráni Šrámka … Léto budiž pochváleno …

Nastává období nejdelších dnů… a světlo činí vše vždy jednodušším, nebo alespoň snesitelnějším. Teplo a světlo, jedny ze základních podmínek života … i když, pokud neznáme tmu, neoceníme světlo, nepoznáš-li chlad, nedoceníš teplo, smutek – radost …

Tak se radujme z nádherných rán, která na nás čekají, slunce časně přebírá vládu dne, ale ještě se lehce dýchá. S hrnkem čaje, kávy, nebo jen tak kochat se ranní přírodou, zaposlouchat se … i rána mají své charakteristické zvuky … a jen tak nechat myšlenky, by si razily svoji cestu, kolik barev a vůní má léto. Sbírat sílu toulkami přírodou, mám ráda chvějící se letní, horký vzduch, jak se nese nad krajinou … všimli jste si, jak se v té chvíli barvy mění … ostrost je setřena, barvy jako by dostaly nádech pelu … a pro mne v té chvíli jeden z nejhezčích pohledů, je pohled na vlnící se lán obilí (pokud v něm jsou nádavkem vlčí máky a chrpy… stávám se součástí kýče … ale užívám si jej). Letní nabídka stále nekončí … léto přece útočí na naše všechny smysly … oko – ukládá jednotlivé obrazy, všemi póry těla si užíváme vůní – růže, obilí, levandule, vůně lesa, vůně vody, jízda na kole podél posečených luk … ani chutě nejsou ošizeny- kdo odolá vůni a chuti jahod, či malin se zmrzlinou … nevím, jak kdo, ale mám ráda letní předzahrádky a čas u kávy si krátím pozorováním dění okolo mne. Co teprve letní večery, vše se zklidní, ruch pomalu utichá – posezení u ohně, pozorování letní oblohy … je toho tolik co nám léto nabízí!!!

A proč to vlastně píši … chtěla bych nám (dnes mi lékař oznámil, že mamograf dopadl dobře … také vím, s jakým napětím a zároveň pokorou se očekává výsledek …), popřát krásné léto, plné nezapomenutelných zážitků … ona i ta letní bouřka, či letní déšť mají svoji specifickou vůni …

A všem, kterým se bude zdát, že potřebujete radu, či jinak ulehčit s břemenem, které rakovina prsu představuje, vzkazuji … nás děvčata z Mammahelpu najdete ve svých centrech (sice s letním provozním řádem), ale stále připravené, podat vám nejen dobře chlazený nápoj!!!

Přeji Vám léto, dle vlastních představ … hlavně zdravé léto!!!

Ilona Tytlová, Mamma HELP centrum Plzeň