Vědkyně našla bílkovinu, která dokáže zastavit rakovinu. Svou práci rozvíjí v Praze

• Vědkyně působící v českém Ústavu organické chemie a biochemie má na kontě významnou publikaci v jednom z nejprestižnějších vědeckých časopisů světa.
• V Nature představila svůj výzkum, kde našla protein omezující nebo zastavující rakovinu.
• Svůj výzkum chce rozvíjet ve vlastní laboratoři.

Vědci po celém světě se snaží přijít na to, co v těle způsobuje rakovinu, a najít na zákeřnou chorobu lék. Zuzana Kečkéšová se ale rozhodla podívat se na věc z druhé strany. Toužila odpovědět na otázku, proč se naopak v některých orgánech rakovina nikdy nerozvine.

A během svého osmiletého bádání na špičkovém americkém Massachusettském technologickém institutu (MIT) na to přišla − nalezla bílkovinu, která vzniku nádorů brání. Významný objev teď vydala v jednom z vůbec nejprestižnějších vědeckých časopisů na světě, v Nature.

„Měla jsem pocit, že zkoumání buněk, jež jsou odolné vůči rakovině, a našly tak způsob, jak se jí bránit, nám pomůže objevit věci, které by mohly pomoci v boji proti této chorobě,“ popisuje sedmatřicetiletá vědkyně. Její triumf nese jméno protein LACTB, našla jej v energetických centrech zdravých buněk, v mitochondriích. „Testovali jsme jej na buněčných kulturách a ve spolupráci se švýcarskými vědci jsme se podívali na to, zda je přítomný v lidských nádorech prsu. Při pokusech na laboratorních myších se pak potvrdilo, že když se tento protein zaktivuje v už vytvořených lidských nádorech vpravených do zvířete, vede to k výraznému zmenšení až k zániku onoho nádoru,“ popisuje mladá badatelka.

Odvaha klást si těžké otázky

Nedávno se vrátila do Česka, kde se zapojila do skupiny docenta Jana Konvalinky v dejvickém Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR. V tamních laboratořích svou práci rozvíjí a hledá další podobně nadějné molekuly, které by mohly dát do budoucna základ lékům. „Je to vynikající vědecký objev. Otevírá to ale ještě spoustu další práce. Víme, co protein způsobuje, ale potřebujeme poznat, jak to dělá,“ vysvětluje Konvalinka.

Na své kolegyni oceňuje právě odvahu hledat odpovědi na zdánlivě neřešitelné otázky.

„Tím se liší od jiných. Nespokojí se s tím, že přidá svůj poznatek k něčemu, co už je známé. Na svůj mladý věk má za sebou několik takových zásadních prací,“ připomíná Konvalinka například starší článek, kde Kečkéšová popisuje, proč šimpanzi nemohou dostat AIDS, zatímco lidé ano.

K biomedicínskému výzkumu se dostala tak trochu oklikou − od zájmu o geologii a archeologii.

„Maminka mi jako malé četla příběhy o německém archeologu Schliemannovi, který objevil Troju. Otec mi pak koupil geologické kladivo, a když jsem porozbíjela všechny kameny v okolí, začala mě zajímat astronomie, černé díry a už jsem si představovala, že budu astrofyzičkou. Postavila jsem si i vlastní teleskop,“ vzpomíná badatelka pocházející ze slovenské Galanty, kterou pak k oboru přitáhla touha vidět dopad své práce na lidi.

Nejlepší škola i tvrdý svět

Po absolvování pražské Univerzity Karlovy zamířila na doktorské studium na University College v Londýně, kde se ještě jako viroložka zaměřovala právě na výzkum viru HIV. A když se pak poohlížela po laboratořích, kde by se mohla věnovat výzkumu rakoviny, který ji dlouho přitahoval, zkusila napsat jednomu z nejlepších badatelů v oboru na světě, profesoru Robertu Weinbergovi na MIT. „Abych zvýšila šance, že si mě víc všimne, napsala jsem mu svůj návrh, na čem bych chtěla pracovat a proč by měl přijmout někoho s tak odlišným polem působnosti, jako jsem byla já,“ říká Kečkéšová.

U celodenního interview s přednáškami pak profesora a jeho skupinu přesvědčila o tom, že ji má přijmout. V prestižním ústavu na východním pobřeží Spojených států pak strávila osm let.

„Je to jedna z nejlepších škol pro vědce na světě. Na každém kroku jste vědecky inspirovaní a podporovaní, ať už jde o přístup k nejlepším přístrojům na světě, nebo prolínání základní vědy s farmaceutickými a biotechnologickými firmami. Je to ale i tvrdý svět, kde musíte přinášet výsledky, neustále pracovat a shánět si peníze na svůj výzkum,“ popisuje vědkyně.

Její výzkum platil prestižní americký grant, který pokryl i výdaje na pomůcky a studenty a dal jí uvnitř laboratoře profesora Weinberga jistou samostatnost.

Návrat do Prahy

Když jí před pár měsíci granty vypršely a rozmýšlela se, jestli je prodloužit, zvolila změnu.

„Mám dva malé syny a začal nám chybět pocit domova a evropsky klidnější tok života. Rozhodli jsme se vrátit do Evropy a s partnerem, který je Švéd, jsme se jednoznačně shodli na Praze,“ popisuje vědkyně, která by si přála brzy otevřít v Praze vlastní laboratoř.

V Ústavu organické chemie a biochemie si cení snahy posunout výsledek až k farmaceutickým firmám. „Pro mě jako vědce by bylo úžasně uspokojivé, kdybych viděla, že můj vynález najde uplatnění v biomedicíně. Jediné, co mi teď chybí ke štěstí, je získat granty nebo mecenášskou finanční podporu, abych mohla začít pracovat na svých projektech ve vlastní laboratoři,“ říká Zuzana Kečkéšová. Teď se bude snažit najít terapeutické využití pro látky, které se jí zatím podařilo objevit.

Zdroj: http://archiv.ihned.cz/c1-65672470-vedkyne-nasla-bilkovinu-ktera-dokaze-zastavit-rakovinu