Výstava, kde slova jsou zbytečná…

„Na fotkách mám rád to, že zachytí okamžik, který je navždy pryč, který se nedá zopakovat“

Karl Lagerfeld

Na Tři krále… v den, který je již pro mne jednou provždy spojen s plzeňským MAMMA HELPem, ale o tom jsem už kdysi psala, proběhla v Plzni vernisáž výstavy Škola Michael for MAMMA HELP, Žena a rakovina prsu.

Jdouc okolo jednotlivých fotografií, které na dané téma vytvořili, nutno podotknout, mladí studenti jsem byla vystavena mnohým pocitům. Každá fotografie v sobě pro mne nese svůj příběh, svoji výpověď. Na umění je to krásné, že v obraze, fotografii, v hudbě si může každý sám za sebe tvořit své příběhy. Autor ve chvíli tvoření má svůj příběh, ale v okamžiku, kdy své dílo pošle do světa, si již bude dílo žít svým životem. Možná je to tak, ale také je možné, že vše je jinak…

… a kdybych si měla vybrat jednu fotografii a to bych velmi nerada, tak to bude fotografie zachycující lidské ruce, v nichž leží rozbitá panenka… okamžitě jsem věděla, že tou rozbitou panenkou jsme na počátku sdělení diagnózy byly všechny. Panenky čekající na své opraváře a doufající, doufající že…

To nakonec, ale není důležité, to je jen jeden z možných příběhů… důležitá je pro mne skutečnost, že se parta mladých studentů dokázala s takovou citlivostí zhostit tématu, které vyžaduje určitou pokoru a empatii a oni to dokázali, dojemné – silné.

Ilona T.

MHC Plzeň 7. 1. 2017

P.S.

Vlastně jediným cílem tohoto článku je výstavu všem doporučit… a slova budou zbytečná 🙂