6. Zvládání chemoterapie
Živě si pamatuji na první dávku chemoterapie své ženy. Jednoho poměrně teplého listopadového dne mne vyzvedla z práce. Cestou do ordinace jsme nervózně mlčeli. V přeplněném pokoji pro podávání cytostatik byla příjemná onkologická sestra a množství okrově žlutých křesel. Připadal jsem si jako v nějakém bizarním kadeřnictví. Vzali jsme sebou četbu na kazetě a volkmena. Ale žena o to neměla zájem. Sestra přinesla hrst léků proti nevolnosti a po dvou hodinách infůzí jsme opouštěli místnost s vějířem dalších receptů na různé vedlejší potíže. Doma jsme v napjatém očekávání povečeřeli s dětmi, dívali se na televizi a šli spát. Celou tu dobu jsem měl pocit, že čekáme, až udeří bouře nebo hurikán – jako když předpověď ohlásí, že se blíží, ale vy nevíte, kdy vás zasáhne.V hlavě mi mezitím hučely všechny ty teorie o průběhu chemoterapie, kterými mě v nejlepší víře zavalili známí. První dávka chemoterapie je nejhorší, protože se jí žena bojí. Ne, druhá je nejhorší, protože se jí bát přestane a zaskočí ji to. Ne, prostě je to dávku od dávky horší a horší. V případě mé ženy bouře udeřila až za 24 hodin po první infuzi. Začal se jí zvedat žaludek a točit hlava a celkově jí bylo špatně. To zpoždění mě tenkrát překvapilo. Zmínil jsem se o tom jedné onkoložce, kterou jsem kvůli této knize zpovídal. Řekla, že se nám o tom lékař určitě zmínil, že to trvá někdy den, než začnou léky působit. Asi nám to řekli. Vsadil bych se, že to bylo to jedno z těch mnoha zrnek informací, které jsme ani já, ani moje otřesená žena rozumově nezpracovali.
Co můžete očekávat
To je přesně to, co chce vaše žena vědět. Vy samozřejmě také.Očekávejte nečekané. Žádní dva lidé neprožívají chemoterapii stejně. První infůze může být skutečně nejhorší.
Zcela jistě je to ta, která vyvolává největší úzkost. Když přijde žena na druhou dávku, je již uvolněnější, ale každá dávka je jiná a také každá žena ji vnímá jinak. Na jedno se však můžete spolehnout: daň, kterou si cytostatika vybírají, se sčítá. (Ovšem to je také účelem, protože se sčítají samozřejmě i účinky na nádor – pozn.) To znamená, že s postupem léčby se žena cítí stále hůř.
Chemoterapie popírá pravidla každodenního života – jakoukoli touhu po pořádku. Silné vedlejší účinky nebo nízký počet krvinek může znamenat odklady dalších dávek. Když jsem si vytáhl u lékaře diář, abych si zanesl termíny dalších manželčiných che- moterapií, lékař mě varoval: „to radši ani nedělejte. Budete muset být flexibilní.“ Ano, velmi flexibilní.
Vstoupit do chemoterapeutického pokoje vyžaduje velkou dávky odvahy. „Tak jsem tady, dejte mi ty léky, co mi po nich bude blbě.“ Mít sebou doprovod, který vás morálně podpoří, to je požehnání. Doprovodem může být manžel, který neomdlévá při pohledu na jehlu nebo v nemocničním prostředí nepropadá panice. Někdy stačí jít jen na první dávku, aby byl muž celkově v obraze a další návštěvy absolvovat s příbuznými a přáteli. Jedna naše kamarádka si sestavila rozvrh doprovázejících. Co když ale žena trvá na tom, že chemoterapii zvládne sama? Pokud to myslí skutečně vážně, její přání respektujte. Některé ženy si skutečně nepřejí, aby s nimi muž u chemoterapie byl, ale stojí za to se o to pokusit, jestli během léčby nezmění názor, nebo zda to nebyla jen přehnaná obava, že bude na obtíž. Nakonec možná bude žena i přes svůj odmítavý postoj ráda, že pro ni přijdete, nehledě k tomu, že mnoho nemocnic doprovod druhé osoby při odchodu vyžaduje vzhledem ke koktejlu léků, které má momentálně v sobě.
Jak se bude vaše žena během chemoterapii cítit je naprosto nevyzpytatelné. Některé pacientky proplují chemoterapií hladce s minimální nevolností, jako naše známá, která při léčbě chodila pracovat do KFC. Jiná známá dokázala po dávce zvracet a nemohla nic pozřít. Musela na tyto první dny dokonce zůstat v nemocnici. Většina žen spadá tam někam mezi případy každodenní práce v KFC a úporné zvracení. Žena mi přirovnala svůj stav jako kdyby právě slezla z nejvyšší a nejrychlejší horské dráhy na světě, která jezdí hlavou dolů… a to je žena, které se točí hlava i na dětském kolotoči.
Nemůžete prakticky nic dělat. Jen být nablízku, připravený a zúčastněný. Když měla na něco chuť, přinesl jsem to, když nemohla nic dělat, uložil jsem ji do postele a jen tak hladil po zádech a to jí dělalo dobře. A dobrá rada na konec. Nic si neberte osobně. Někdy prostě musíte akceptovat, že to, oč se snažíte, zrovna v ten den k ničemu není.